V sektoru prvně v perexu jmenovaném vládne totiž byrokracie, za kterou stojí Česká národní banka. Ta totiž kontroluje veškerý pohyb peněz v našem státě a udílí jakási „povolení“ tomu, kdo chce půjčovat peníze. Bez něj to dělat nesmíte. Nu, a proto jsou všechny instituce pod její kontrolou, ale jen banky to dodržují velmi pečlivě. Nebankovní sektor musí pravidla dodržovat také, ale zde se to řeší tak, že se vlk nažere a koza zůstane celá a nedotčená. Nevěříte? Nebudeme zde probírat jednotlivé položky, protože to by nebyl článek na jednu normostranu, ale román delší než Dumasovy „Děti revoluce“. Kdopak by měl čas to celé číst.
Pokud tedy chtějí mladí lidé bydlet v něčem lepším, než je ubytovna, mohou dělat dvě věci. Totiž sehnat si podnájem, kde asi nebudou mít takový pocit domova, nebo si vzít hypotéku a tím se přiblížit vlastnímu bydlení. Proč pouze přiblížit? Vyřízení hypotéky nějakou dobu trvá, a to obzvláště v bankovním sektoru. Tam se vyžaduje spousta potvrzení, která věc neustále zdržují a pokud nejdou bance pod noc, tak se musí sehnat další. To se v nebankovním sektoru většinou neděje. Další věc je ta, že si mladí, kteří již mají tohle martyrium za sebou myslí, že bydlí ve svém.
To je hodně velký omyl. Jejich to bude až zaplatí poslední splátku. Zatím je to v podstatě toho, kdo jim hypotéku poskytl. I když smlouvy znějí na jméno jejich. Proto jsou zbytečné spory při případném rozvodu či rozchodu, kdo bude dále tuto hypotéku splácet. Pokud nikdo, předává věřitel pohledávku dále, nebo ji prodá sám. Ale splácet ji musí ten, na koho je nemovitost a hypotéka napsána. Ale zpátky k začátkům a potvrzením. Nebankovní americká hypotéka je taková rychlá varianta těch klasických, které se vyřizují měsíc a déle. Zde se potvrzení nějak moc nezkoumají, stejně jako registry či příjmy. Jde přece o rychlost.
